Rozhovor s ekologem Petrem Coubalem

Pan Petr Coubal k nám do skalické školy přijel před rokem, aby našim žákům přiblížil život v deštných pralesích Indonésie a na ostrovech v Indickém oceánu. Loni na podzim uspořádal pro zájemce z řad skalických občanů také zajímavou přednášku o projektu Největší ekosystémy planety Země.  Ta se uskutečnila v Infocentru. Všech těchto akcí jsem se osobně zúčastnila a musím říci, že velmi poutavým vyprávěním si pan Coubal své posluchače, ať malé, či dospělé, zcela získal.

Jak jste se k tomuto prospěšnému a bezesporu velmi zajímavému projektu dostal?

Můj koníček byl a stále je fotografování. Dříve jsem fotil vše, co šlo od kytiček přes lidi až po zvířata. Vždy jsem rád cestoval, hlavně na místa, která byla zajímavá z pohledu Evropana. Jednu takovou cestu jsem si naplánoval před devíti lety do Indonésie, kde jsem při svém plánování cesty zjistil, že tam nějaký Čech, začíná chránit přírodu deštných pralesů. Nevěnoval jsem tomu moc pozornosti, ale po návratu z Indonésie  jsem si teprve uvědomil tu zkázu v podobě palmových plantáží a rozhodl jsem se, že bych také trochu mohl pomoci tomu začínajícímu česko- indonéskému projektu s názvem Prales dětem, www.pralesdetem.cz, v zahraničí ho nazýváme Green Life.

No a pak už to šlo rychle, oslovil jsem u nás v ČR Milana Jeglíka, který je zakladatelem tohoto projektu a domluvili jsme se na jeho podpoře a to tak, že uděláme společnou výstavu fotek ze Sumatry. Jelikož bydlím kousek od města Sázavy, v Ledečku a dozvěděl jsem se, že by bylo takovou akci možno udělat v Ratajích n/S, oslovil jsem majitele tamního kina.  Tak to všechno začalo. Finanční podpora z této přednášky a výstavy obrazů putovala na podporu projektu a takto vlastně začala moje cesta k ochraně přírody.

Jaké jsou vaše aktivity v Indonésii a v jiných částech světa?

Po této přednášce jsem v létě 2013 odjel do Indonésie na dobrovolnický tábor. Od té doby pracuji pro tento projekt stále více a více a to nejenom v ČR, ale také v Indonésii a už i jinde na světě. Od této doby se ovšem mnohé změnilo. Ochranu pralesa zajišťujeme tak, že vykupujeme vykácený, zničený prales  nebo plantáže palmy olejné a kaučukovníku na hranicích s NP Gunung Leseur a necháváme to zarůst sekundárním pralesem.

Díky tomu vlastně děláme několik věcí najednou: Děláme nárazníkové pásmo před nelegálním vstupem do NP, rozšiřujeme přirozeně NP a tím děláme i nový prostor pro zvířata, která se nám do rezervace stěhují . Jsou to opravdu úžasné chvíle, kdy za pomoci několika fotopastí zjišťujete, že tam nový domov našli orangutani, giboni sloni a dokonce kriticky ohrožený druh tygra sumaterského, který už se u nás i dvakrát rozmnožil.

Jenže tím nastává i problém s pytláctvím. Proto jsme museli před několika lety založit tygří hlídky, poté tygří komando a dnes tito kluci chrání nejen naši rezervaci před nelegální činností.  Na vedení NP když se dozvěděli, že máme toto soukromé komando, kterému jsme zajistili výcvik, výzbroj a výstroj a v mnohém jsou lepší než státní rangers, požádali nás o spolupráci a svěřili nám dnes už 2000 čtverečních kilometrů NP.  To už je obrovská plocha, která se jen tak nedá uhlídat, ale poradili jsme si.

Jak jste se dostali k osvětové a vzdělávací činnosti na školách?

Vzhledem k tomu, že v ČR a nyní již na Slovensku, Indonésii atd., založil Milan školní vzdělávací projekt ,,NEPZ“, www.nepz.cz,  který z části zajišťuje finanční podporu projektů, nyní již dvou, ale o tom později.  Na těchto přednáškách jsme požádali žáky o spolupráci na ochraně kriticky ohrožených zvířat a požádali je, aby sbírali třeba sběr papíru a za získané peníze zakoupili fotopasti, které nám pomáhají odhalovat nelegální činnost na velkých územích. Dnes již v ČR máme přes 150 škol, které se do projektu Oko tygra zapojily.

Tím asi váš boj proti pytláctví nekončí. Jaké jsou vaše další aktivity v této oblasti?

 To není  opravdu vše. Naší práce si všimla i celosvětová organizace I.R.F, International Ranger Federation, která v 56 zemích světa potlačuje pytláctví a přizvali nás do jejich řad. Od letošního roku jsme rozjeli monitorování zvířat a protipytláckých aktivit pod názvem Oko Země a začínáme monitorovat i na dalších kontinentech světa nelegální činnost. Letos začínají postupně naše fotopasti v africké Ugandě v několika NP odhalovat pytláctví především páchané na horských gorilách, nosorožcích, slonech a dalších, kde jsme buď již podepsali a nebo je před podpisem několik smluv na této spolupráci.

 Další z našich nových projektů je oceán dětem, www.oceandetem.cz .  V Indickém oceánu máme zakoupen pozemek v souostroví  devadesáti ostrovů Pulau Banyak a toto souostroví za pomoci dobrovolníků a místních lidí zbavujeme odpadků a hlavně plastů z oceánu. Zde též nyní vzniklo naše druhé komando, tentokrát želví. Indonéské úřady nám zde svěřily ostrov Bankaru, kde ohrožené karety a také kožatky,  největší mořské želvy na světě, kladou svá vejce. Jedinci tohoto druhu mohou dosahovat až 900 kg a je nutno je také chránit před pytláky.

Ne každý se ale může rozjet na druhý konec planety, aby zde chránil pralesy a oceány. Co může pro záchranu naší planety udělat běžný občan?

 Asi si běžný člověk vůbec neuvědomuje, jak populace lidí devastuje tuto planetu. Nejhorší je to, že tím přímo ohrožujeme všechen život na ní. Je toho moc, na co bych mohl poukázat, ale pojďme se podívat na některé důsledky:

Obrovské vymírání mnoha druhů zvířat, na tom se například podílíme tím, že nadměrně znečišťujeme životní prostředí, do řek a potoků vypouštíme toxické látky.

Díky nadměrnému kácení lesů přicházíme nejen o jejich důležitou funkci, např. výrobu kyslíku a zadržování vody, ale i zvířata přicházejí o svůj přirozený domov.

Plasty, obrovský světový problém, až 60% plastového odpadu v oceánech je z vnitrozemí, to znamená i od nás. Řekneme si plast, ale co za tím stojí?  Vytěžit ropu, převézt do továrny tam vyrobit pelety a ty převézt do další továrny, tam udělat výrobek a ten převézt do obchodu, tam si ho koupí zákazník aby třeba igelitovou tašku použil jen na odnos věcí z obchodu domů a pak ji vyhodil. Důsledek? Jen 7% až 9% plastů je recyklovatelných, zbytek se spálí a nebo zahrabe či dokonce v horším případě rovnou odhodí. Průměrná životnost plastu, který běžný spotřebitel běžně použije,  je 12 minut! Nikdo pořádně neví, za jak dlouho se plastové výrobky rozloží. Bohužel nám z toho vzniká obrovské množství mikroplastů. Vraťme se k výrobě, od vytěžení po výrobek každá činnost vytváří teplo a díky němu nám tají ledovce, oteplují se oceány, kácením pralesů přicházíme o stín pod stromy a máme tu změnu klimatu, globální oteplování, aniž bychom si to uvědomovali. Řešení jsou, například odpad nevytvářet, obchody bez obalů je jedna z možností .

Četl jsem, že kvůli nerecyklovanému toaletnímu papíru je každý den v Evropě pokáceno 280 tisíc stromů aby si Evropané mohli utřít zadek! Je tohle nutné? Proč více nepoužíváme recyklovaný toaletní papír?

Málokdo ví, že umělá vlákna v oblečení jsou další malér, dnes už vlastně i díky tomu nemáme žádnou, ani pitnou vodu bez mikroplastů. Praním prádla ze syntetických vláken se totiž tyto částice uvolňují a výpustí se dostávají do odpadu. Ani ta nejlepší čistička tyto malé částice neumí odstranit. Nedávno jsem četl, že byl udělán rozbor deseti balených vod od různých výrobců, v devíti z nich byl obsah mikroplastů nadprůměrný . Vše ukazuje na to, že kohoutková a studniční voda je zatím nejčistší. Takto bych mohl pokračovat dále.

Proč tedy nechráníte přírodu u nás? Myslíte, že naše oblast takovou ochranu nepotřebuje?

Mnoho lidí se mě ptá, proč nechráníme přírodu tady. Já jim jen řeknu, protože ji chráníme jinde na světě, kde je stejně důležitá i pro nás. Pralesy, oceány a ledovce jsou nejdůležitějšími ekosystémy naší planety a lidstvo je bezohledně likviduje a tím i samo sebe. S Leonardem DiCapriem má náš projekt podepsanou smlouvu na vysílací práva pro Českou a Slovenskou republiku na dokument Před potopou. V ní jej OSN požádala, aby zjistil, v jakém stavu je planeta Země. On dva roky jezdil po všech světadílech, aby výsledek mohl říci na pařížské konferenci o globálním oteplování. Výsledek je doopravdy zdrcující, politici to vědí, že všechen život v té podobě, v níž ho známe, může zanedlouho skončit, ale neřeší to a na výzvy lidí nereagují. Je to nutné? Proč nepoužíváme nové technologie? Proč se necháme řídit lidmi, kterým je jedno ,co bude potom, až tady oni nebudou? A co naše děti? Mohl bych pokračovat.  Bohužel je taková doba, že za vším jsou peníze a ty nás skutečně reálně všechny zničí, pokud si lidstvo nenastaví jiné hodnoty.

I vy ale peníze určitě ke své užitečné činnosti potřebujete. Jak financujete tak náročné projekty?

Jsme asi jedna z mála neziskovek, která nechce žádné státní podpory a granty atd., Je to hlavně z  důvodů, že nechceme nikoho poslouchat a chceme být nezávislí . Pokud bychom dostali nějakou dotaci, tak by se to změnilo. Nejlepším důkazem toho,  že to funguje, je letošní naše desáté výročí od založení tohoto projektu, který se neustále rozrůstá.

Nikdo u nás nemá žádnou výplatu a všichni si na sebe musí vydělat sami. Abychom to ufinancovali, musíme všichni pracovat. Veřejné přednášky, těch máme více než stovku ročně, nám pomáhají  ve financování, někteří posluchači se nám po nich hlásí jako dobrovolníci na tzv. dovolenou 21.století: Zaplatí a zadarmo pracují. Takto získáváme část financí, část z takto získaných prostředků potom zůstává na podporu projektu. Vydáváme certifikáty na záchranu pralesa a prodejem získáme prostředky na výkup nových pozemků, které necháme zarůst pralesem. Dnes již vlastníme skoro 150 ha. Dnes již máme pět týmů v ČR a jeden tým na Slovensku. Další náš tým je v Indonésii a podobné projekty se připravují i v některých jiných zemích.

Jedním ze zdrojů jsou projekty na základních školách. Žáci za přednášky platí a to je další zdroj peněz.

Výplaty na tygří hlídku získáváme díky lidem, kteří nám fandí v protipytláckých akcích a mají měsíční příkaz na 85,-Kč, stačí nám 300 lidí a kluci mají výplatu, dnes těch úžasných lidí je skoro 600. Po založení nové želví hlídky sháníme 500 lidí se stálým příkazem 100,-Kč na jejich financování. Je to dražší, protože máme pronajatou loď. Další finanční zisk je z upomínkových předmětů a etického oblečení, které prodáváme, viz. naše stránky.

Samozřejmě máme i sponzory, ale každý sponzor, který nás chce podpořit,  je prověřen, zda nemá nějaké nevhodné aktivity proti přírodě. Pokud by nám chtěl nyní někdo pomoci i materiálně, tak potřebujeme zkvalitnit věci na natáčení filmů, kameru, objektivy, zvuková zařízení atd.,

Je to důležité pro natáčení filmů pro školy, protože všechny vzdělávací filmy si natáčíme a dabujeme sami.

Musím opravdu potvrdit, že všechny vaše výukové filmy jsou na profesionální úrovni a jsou nesmírně zajímavé, a to nejen pro děti.

Děkuji vám za rozhovor a doufám, že těm, kteří na ochranu přírody do této chvíle příliš nevěřili, pozmění pohled na tuto problematiku. Snad běžný občan této krásné krajiny začne opravdu přemýšlet o tom, jaký dopad má jeho jednání na místa, kde žije.

Martina Studzinská

Lajkujte, sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *